Divadelní soubor A.K. – TJ Sokol Zvoleněves
Historie divadelního souboru v této podobě sahá do roku 1983, kdy byla po mnoha letech přestávky obnovena činnost divadelního souboru.
Soubor pod režisérskou taktovkou pana Jiřího Kolmistra a paní Koberové nacvičil pohádku „Zlatá přadlena." V následujícím roce připravili další hru, opětovně pohádku „Jak byla čertům v pekle zima."
V roce 1985 byla uvedena premiéra první vlastní hry „Malá pohádková show". O rok později spatřila světlo světa hra „Asterix." Zřejmě jsme byli úplně první, kteří zdramatizovali tento comics. Autorství přinášelo kromě zábavy při psaní také úsměvné příhody s pracovníky a pracovnicemi kulturních středisek, kteří prováděli schvalování našich vlastních výtvorů.
V Malé pohádkové show je obraz čtvrtý, který se odehrává v pekle. Luciper je v závěru nazván „Starým, senilním a zapomnětlivým" a vzápětí dochází k převratu v pekle, kdy ctižádostivý pekelný právník Mason se ujme vlády v pekle. Samotný výstup je nazván „převrat". Zřejmě to nebyl nejlepší nápad. Teprve po několikaminutovém rozhovoru jsme uhájili celý čtvrtý obraz, který měl být vyškrtnut a přistoupili jsme na jediný ústupek. Luciper byl jenom „starý a zapomnětlivý." Senilního jsme vynechali, co kdyby se to na někoho hodilo...
Hra „Asterix" měla větší smůlu. Scénář hry byl předán na OKS v Kladně právě v době, kdy došlo ke katastrofě v elektrárně v Černobylu. A nám nastal problém. Ve hře vyhání Věštec Galy z vesnice tvrzením, že tam bude otrávený vzduch. Bylo nám řečeno, že text nesmíme v této podobě hrát a že si máme vymyslet jinou přírodní katastrofu. Třeba hejno kobylek. Protože jsme chtěli hru odehrát a času nebylo nazbyt, kobylky jsme raději neriskovali. Co kdyby přece jenom potvory do Ruska přiletěly. Zase znova přepisovat. Přepsali jsme zápletku na zemětřesení, které jsme nazvali „zeměduněním". To nás zachránilo. Sotva jsme to začali zacvičovat, přišlo ničivé zemětřesení v Gruzii.
a jaře roku 1989 se hrála Eureka. Ke konci roku soubor připravil Vánoční besídku divadelního souboru, jednalo se o kombinovaný pořad, ve kterém vystupovala hudební skupina, skupina historického šermu a divadelní soubor.
V následujících letech soubor nazkoušel dvě divadelní hry od jiných autorů „Ženich pro čertici" a „Strašidýlko"
V roce 1999 začal soubor opětovně zkoušet vlastní scénář a to hru „Království pro draka." Tento text spatřil světlo světa již na jaře roku 1989, ale koncem roku pozbyl účinnosti, neboť se splnily události popisované ve hře. Po úpravách již byl scénář hratelný. Bez přehánění lze říci, že tato hra byla dosud neúspěšnější v novodobé historii souboru a mnozí na ní dodnes rádi vzpomínají. Ve Zvoleněvsi byla odehrána čtyři představení Království pro draka a následovaly zájezdy ve Slaném, Mšenu, Pcherách a Toušni.
Souběžně soubor nastudoval hru BALVAN aneb Život a dílo Anny Kudeřánkové. Jednalo se o kombinovaný pořad přednášek se scénkami a divadelní hrou. Dlužno říci, že nám tento styl divadla moc nevyhovoval a tak jsme od něj raději upustili.
Po přehlídce sokolských divadelních souborů v Lázni Toušeň soubor až do této doby funkční a aktivní, byl nucen přes rok čekat na dokončení „rekonstrukce" objektu Sokolovny.
O samotné akci „rekonstrukce" by se dal napsat mnohostránkový esej. Soubor po celou tu dobu zkoušel v jiných prostorách, na Obecním úřadě, ve školní tělocvičně a jenom jsme čekali, až někdo ten „bordel" uvede aspoň do původního stavu. Když to trvalo příliš dlouho a hrozil další rok nečinnosti, udělali jsme to sami.
V roce 2005 jsme konečně uvedli obnovenou reprízu „Malé pohádkové show". Hru jsme zkoušeli prakticky přes rok, neboť jsme stále doufali, že někdo uvede Sokolovnu aspoň do původního stavu. Ve hře se během dlouhého a únavného zkoušení vystřídalo mnoho lidí v různých rolích. Mnozí neunesli psychicky situaci, kdy se předpokládaný termín představení neustále odkládal, neboť nebylo kde hrát. I těmto náleží náš dík, stejně jako těm, kteří vydrželi. Udělali spoustu práce. Poděkování patří i Obecnímu úřadu ve Zvoleněvsi a základní škole za zapůjčení tělocvičny ke zkoušení.
